Númenya Elenion
„Zahajuji další shromáždění Númenya Elenion“ prohlásil vážným hlasem Guildmaster Kulíšek a usedl. Po chvilce, která byla vždy vynucená hlukem, způsobeným dalšími bojovníky, kteří usedali na svá místa, se slova ujal jeho Zástupce Strejda. „Máme za sebou další úspěšnou výpravu, která nás zavedla až k obávanému strážci hlavní brány Beridoru. Uspěli jsme, přinesli poklad, který strážil, a všichni jsme získali to nejcennější – zkušenosti v boji. Zabránili jsme tak, aby tuto cestu po nějakou dobu mohli Odporní využívat k přepadům vesnic v okolí. Osobně jsem s každým probral, čeho je třeba se vyvarovat a kde je nezbytné získat nové vědomosti. Nikomu však nelze vytknout bázeň nebo nedostatek disciplíny“
Po odmlce, kdy se napil z přineseného poháru, který mu přinesli sluhové, jenž se starali o pohodlí Neporazitelných v době, kdy nebyli v boji pokračoval. „ Hranice střežené Námi jsou zcela neprostupné a pokud se snad někdo odváží jejich pevnost narušit, vždy jej rychle smeteme. To je Poslání Númenya Elenion“. Tradiční provolávání slávy na počest naší guildy nebylo menší než obvykle, přesto však všichni zaznamenali, že část Bojovníků se k nim nepřipojila. „Smím vědět, proč ta neúcta ke guildě?“ zahromoval Zástupce tak, že vše ostatní utichlo v jediném okamžiku.
„Nejedná se o neúctu ke guildě“ vztyčil se Massar Till, mohutný zkušený válečník. „Naopak, jde o její poslání. Sám zde uvádíš, že námi střežené hranice jsou neprostupné, ale k čemu je to dobré, když Hordy zla prostupují jinými úseky, které stráží méně početné, nebo méně zkušené guildy“. „Navrhuješ snad, abychom chránili celé hranice s Mordorem?“ odvětil Guildmaster, který se rozhodl zapojit do rozhovoru. „Ne, taková pošetilost mě ani nenapadla, avšak naše Minas Tirith je neustále napadáno a mnohdy jen tak tak odvrátí katastrofu. Přesto, že jsou chráněni pevností a mají nejpočetnější vojsko, na Srdce Gondoru míří také největší pozornost nepřátel“ odvětil Massar Till. „Vždy, když zmocněnec povolá bojovníky k obraně, vždy vyjedou všichni naši Bojovníci, kteří se tu zprávu dovědí. Vždy bojujeme, aby Minas zůstalo svobodné“ reagoval Strejda. „Copak jsme někdy jeho výzvu neuposlechli, že o takové věci mluvíš?“ Till do ticha, které vládlo již delší dobu u guildovního stolu, prohlásil „ Síla Numenya Elenion spočívá v tom, že každý z nás, do jednoho, stavíme Povinnost bránit Gondor nad vše ostatní, i nad vlastní životy. Tuto povinnost ctíme a na věky ji ctít budeme, avšak někteří z nás „ a rozhlédl se po svých okolo sedících Válečnících „ ji chápeme jinak. Abychom mohli Mordorské porazit, musíme mít silný bod, odkud můžeme vždy zahájit boj. Proto navrhujeme, aby se guilda přesunula do Minas Tirith a zaměřila se výhradně na jeho obranu a útoky z něj.“ „Chceš tedy nechat část Gondoru Mordorům, abys bránil část, která je stále naše a je nejmohutněji bráněnou pevností?“ zeptala se nevěřícně Naraviel, členka rady starších. „Vždyť trhlina, kterou tím způsobíme v obraně Gondoru by mohla zcela rozvrátit jeho obranu!“ Till poněkud zaváhal, ale prohlásil „Povinnost vždy stavíme nejvýše. Nad životy své i životy jiných. Nepůjde li guilda, půjdu sám“ Kolem stolů se konečně ozval šum a všichni začali debatovat o právě vyřčeném. Někteří dávali najevo svůj souhlas, jiní nesouhlas. Hluk rostl a tu a tam bylo slyšet rodící se hádky.
„Ticho“ pronesl guildmaster, aniž by zvýšil hlas. Ačkoliv se to zdálo nemožné, hluk během chvilky utichl. „Já a celá rada starších se nyní ubereme do Poradní síně a poté bude vyřčeno rozhodnutí.“ Jak je již tradicí, do této síně nemá nikdo, ani kronikář, vstup povolen. Co zde bude vysloveno, navždy v těch zdech zůstane. Do té doby, než rozhodneme, očekávám od všech členů naprostou ukázněnost.“ Po době, která se zdála nekonečnou, se rada starších vrátila ke stolu. „Bez ctění Povinnosti by obrana Gondoru již dávno padla“ začal Guildmaster „Je pro nás nejvyšším zákonem. Guilda tvořená mnou, mým zástupcem, radou starších a jejími členy považuje za Povinnost bránit Gondor tak, jak jsme tomu činili doteď. Nejsme samostatným objektem v obraně, ale součástí mohutného celku. Proto padlo rozhodnutí, že dále setrváme a budeme bojovat tak jako dosud. Protože však uznáváme, že každý může Povinnost cítit jinak, nebudeme chápat opuštění Numenya Elenion jako neuznávání jejich ideálů, ale jako působení zvlášť závažných okolností. Proto každý, kdo se rozhodne připojit k Massar Tillovi z těchto důvodů a opustí zdi našeho GuildHausu, bude dále považován za spřáteleného bojovníka, se kterým budeme v případě potřeby bojovat bez obav bok po boku.“ „V boji se ještě potkáme mnohokrát ….“
Jako Zapisovatel kroniky věků zaznamenávám, že od tohto dne již nejsou našimi členy:
Masar Till - válečník a Tod - mystik
Ať je štěstěna provází na každém kroku.
Athrilian, strážce kroniky věků.